VÝLET V HESLECH ANEB PROČ BYCHOM SE NETOPILI

Vždycky píšeme, jak a kam jsme jeli, ale letos jsme to trochu upravili. Výlet jsme dali do hesel, ale aby vám to nebylo líto, tak přece jen trocha toho souvislého textu tady bude a to z dopisu našeho kamaráda Standy + nezapomenutelná fota naší třídy..

• zábava                                                - hry se slovy
• luxus                                                   - Aďa se žabou
• koupání                                               - psycho  
• Pernštejn                                             - hra na důvěru
• pavouk                                                - strach
• mexická vlna                                        - horor
• klíšťata                                                - 40 km !!! :-)
• 10 malých černoušků                            - hlava - mapa 
• močály                                                 - únava  
• bahno                                                  - společné noci
• krutý terén                                          - Katčiny a Zdenčiny ponožky
• komáři                                                - ponožky kluků
• Honza z ústavu                                   - ostružiny na nohách
• opíkání                                                - Katčiny pomazánky
• volejbal                                               - sekání dřeva
• nohejbal                                              - „kadiboudy“
• bazén                                                  - záhadně nebezpečné schody na půdu
• sprcha                                                 - srubová srdíčka
• Svratka                                                - papírky od bonbonů
• batohy                                                 - anakonda
• jez                                                        - štěstíčka
• srub                                                      - kovbojský klobouk
• vzduchovka                                          - štír       
• čokoláda                                              - psychotesty
• kolík                                                    - empatická Klárka
• ztraceni ve vesmíru                             - elektrické křeslo
• smažák                                                - svatba
• Fero + Stano = 1                                 - řízek s chlebem
• cestování                                             - pot
• kofola                                                  - budíček – Anděl   
• western                                                - kluci - gentlemani

  Milí Čivaváci - osmáci, dámy a pánové,

          hned po našem vydařeném výletu jsem musel odjet na další podobnou akci, tentokrát na Lužnici a pak uklidit tu hromadu krámů a taky se trochu dospat. A proto Vám píšu až teď.

          Nemyslím si, že je současná mládež  horší než jsme byli my, než byli naši rodiče… je jen trochu jiná, má trochu moc svobody a trochu málo zodpovědnosti. A proto jsme Vám, my skauti, nabídli tenhle výlet. Když jsem jej začal s vaší „paňučitelkou“ plánovat, mnozí nás od toho zrazovali. Že to nezvládnete, že je to daleko, že si nedokážete opéct ani párek, natož maso, že budete jen kouřit, popíjet, hádat se, na všechno… kašlat  a sprostě mluvit. Když se mě někteří  z Vás už v prvním kopci na Pernštejn ptali, „kdy už tam budem“ /mimochodem heslo naší příští akceJ/ a hlavně když se někteří Ferové ztratili už pár set metrů od hradu, začal jsem pochybovat, jestli jsme to fakt nepřehnali. Jenže právě jakoby tenhle průšvih vyvolal to, proč jsme ten výlet vlastně dělali. Začali jste si pomáhat, začali jste cítit zodpovědnost jeden za druhého. Díky Michale a Kamile, že jste tam naběhali takových kilometrů, abychom vyloučili kde nejsouJ. Díky Adélo, že ses bála, že Katku zavřou….bylo to pěkný a pomohlo nám to jít dál. Díky Katčin Kamile, že ses vrátil a vzal nám i zbytek těch báglů.

           Vedro a těžký kopec…propocený trika a už skoro žádná voda….problém? Kdepak…Díky LB za hledání modré, zato, jak jsi pěkně pozdravila toho pána… díky Klárko za  řízek a salám… poseděli jsme, pokecali a zase se šlo.

           Konečně trochu rovina, krásné výhledy na všechny strany a taky dobří lidé, kteří nás nechali načepovat si vodu. Občerstvení na těle, ale pořád trochu napjatí, kde jsou Ti dva, jsme vyrazili na poslední úsek cesty. Vtom řev, smích i nadávání a ejhle Ferové byli tu…zpocení, trochu vystrašení ale jinak…v klidůůůů….Díky Zuky, že ses po té své chybě vzpamatoval, zachoval si chladnou hlavu a půjčil si tu mapu….Hned se nám šlo už zase pohromadě líp. A….kdy už tam budem. J

         Hájenka, bahnitá cesta a skoky, někdy pády, přes potok, pasoucí se krávy, ohromný býk. Ztracené a díky partě zase nalezené brýle. Pak už Habří, krásná hospoda, ochotná servírka a výborná kofola… to už jsme měli vyhráno… Katka čekala i s bágly, holky šly pro vodu, kluci dělali oheň a větrali srub... omývání v řece… oheň, maso, hvězdy, pavouci… půda srubu a Váš slib, že nebude bengál. Nějak jsme si  v naší republice rychle zvykli, že „slibem nezarmoutíš“, nevěřil jsem (po zkušenostech s některými dospělými) ani  Vám a byl už předem naštvaný, jak se budu v noci s klukama stěhovat dolů a jak na Vás budu muset řvát….Vy jste to dodrželi… Jezdím už spousty let na podobný akce, ale toto se moc často nestává. Já vím, že z části to bylo i tím, že jste byli hodně unavení…ale přesto. Stává se naopak  často, že pod rouškou tmy se schovávají nejen strašidla, upíři a černí rytíři , ale taky „hrdinové“, kteří provokují, chechtají se a vykřikují… a pak se ráno nechce vstávat. To jste mě tedy  příjemně překvapili. A tak ráno - místo vykřikování „budíííček“ a honění na rozcvičku - můj zpěv, možná by  někteří asi trpěli míň, kdyby je někdo poléval studenou vodou, ale já zpívám rád. Deset malých černoušků, květinová klíšťata, mrholení a trocha zpoždění…Stražek, zmrzlina a... kdy už tam budem…nakonec můstek přes „divokou řeku“, řízek, kovbojové….no…mohlo to být lepší, třeba tam mohla Katka střílet přes rameno na kolíčky, že jo… Cesta domů, co se zdála nějak kratší, pěkné povídání a sil zbylo tolik, že se zvládl ještě nohejbal i volejbal, sprchy i skutečná klíšťata…Díky Soňo za to tvý “tož“ a zase oheň a  začátek  loučení… Díky Johny za to, jak sis se mnou povídal, pak prý jsi mlčenlivý, jo a díky Lucko, ženo moje skoro vlastní,  za tu hru…byla lepší než ta moje…a zase klidné a spokojené usínání…pavooooouuuk!!!!!! A ráno výtečná pomazánka a úklid srubu… Díky Zdeničko, Klárko a Eliško, jak jste se do toho daly… pak už jen poslední kopec, hora krámů, co se musela dostat na záda i do rukou, vedro a čím dál plnější autobusy…no není lepší chodit pěšky? J

            Já vím, že toho bylo víc, já vím, že někteří z Vás by zasloužili i trochu pokárat, někteří pochválit trochu víc, ale to by byl dlouhý dopis a čím delší dopis, tím víc hrubek a tím horší známka od přísné, ale skoro pořád  usměvavé češtinářky.

            Mějte se moc hezky, děti moje téměř vlastní!!! V klidu a pohodě to dochoďte do té školy, nezlobte moc paní učitelky, užijte si nádherně prázdnin a všeho, co k nim patří a v září s elánem do devítky… Jo a učte se… děláte to pro sebe… třebaže to tak někdy nevypadá.

 A třeba, někdy, brzo… anebo co já vím, kdy už to bude…ahóóój a taky  na shledanou…

v tom nejlepším slova smyslu, co tenhle pozdrav skrývá.

     Váš přítel i krotitel Fero