Výlet osmé třídy

byl do míst, kde se zdálo, že čas se zastavil. Kemp Suchý. O tom svědčily chatičky a jejich velmi jednoduché vybavení držící někdy silou vůle pospolu, velká jídelna s obyčejnou stravou, společné sociální zařízení a ohniště. I když někteří zúčastnění si byli této skutečnosti vědomi, myslím, že většina z nás jela na výlet s nadšením po dobrodružství a mnozí s plánem a touhou vydržet v bdělém stavu do velmi ranních hodin a šetřit si tak spánek až na domácí prostředí. Teplé počasí nám příliš nepřálo, a tak si někteří vyráběli vlastní teplo tulením. Ovšem možná by se tulili, i kdyby tomu tak nebylo. Vypadalo to, že jim snad ani nevadil fakt, že šlapadla byla pevně přivázaná k molu a byli by se odhodlali s lany bojovat a šlapadla osvobodit. Ovšem nakonec zvítězil rozum. Zajímavými objekty k pozorování byli i žáci z jiných škol. Ti nejstarší byli rovněž žáci osmého ročníku, ale jak se ukázalo, nebyli tak přátelští a otevření k debatě jako my, takže jsme věděli, že obstarání zábavy bude na nás. Ve večerních hodinách jsme se přesunuli k táboráku, někteří se špekáčky, jiní s nelibě vonícím sýremJ a zpívali písničky. I mnozí hoši si notovali se sboristkami a ostatními, kteří sbor nenavštěvují. Kluci, hlavní přikladači do ohně, byli tak horliví, že jsme je my učitelky museli krotit. Byly chvíle, kdy jsme se pořádně zapotili. Vše se nám dařilo až do doby, kdy hrstku spáčů probudil ruch, jehož strůjci byli hoši z jiné školy. Po neklidné noci přišlo ráno a dostavila se neustávající únava. Byli jsme vděční za autobus, který nás dovezl do Rozstání, kde byli žáci donuceni opustit pohodlná místa a pěšky se odebrat do Lipovce. A teprve teď se potvrdilo, že děti jsou nezmaři s nekonečnou energií a rychlou regenerací. Nasadili tempo a po chvíli byly vidět jejich rychle se vzdalující siluety na obzoru.

Paintball z předešlého dne v Baldovci, společná kopaná, oběd a cesta na Suchý s několika přestupy a také pěší cesta z Rozstání, přes Baldovec do Holštejna nám daly možnost být spolu, mít společné zážitky, vzpomínky. Sdíleli jsme společná rozhodnutí, vlastní trable, radosti i společné jídlo. Doufám, že z nás budou dobří přátelé, možná i kolegové, kteří si navzájem někdy v budoucnu nebo i teď pomohou a budou třeba i malou oporou tomu druhému. A to je to hlavní.

Mgr. I. Hallová, Mgr. E. Korbičková

Foto z akce zde