Naše cesta do Anglie, země pro většinu dosud nepoznané, začala 20.5.2019 v pondělí. Všichni, šestnáct žáků pátého až osmého ročníku a já jako učitelský doprovod,  jsme byli moc natěšení a byli otevřeni novým zážitkům. První den jsme strávili v autobuse, který zastavoval po čtyřech hodinách, takže přepnout se do spánkového režimu bylo skoro nemožné a také cestu přes Německo, Nizozemí, Belgii a Francii si mnozí z nás nechtěli nechat ujít. Jízda eurotunelem přes kanál La Manche byla nevšedním zážitkem. Tam jsme si uvědomili, že není vždy vše jednoduché, a že ani tři čtvrtě hodiny nám nestačilo k tomu, abychom se dostali do míst, která jsou při cestách velmi vyhledávaná a kterým byly záchodky. To nás vše učilo trpělivosti. Pohled na bílého křídového koně na doverských útesech byl brzy ráno fascinující pro ty, kteří po probdělé noci byli všímaví. Cestu nám zpříjemňovali vtipní páni řidiči a velmi příjemná průvodkyně z cestovní kanceláře „“Školní zájezdy“. Vždy si věděla rady, zajímala se o nás, naše potřeby a seznamovala nás s důležitými a zajímavými historickými a současnými informacemi o památkách v Londýně a okolí.

Druhý den jsme strávili v hlavním městě. Program byl nabytý, počínaje shlédnutím anglického parlamentu, Westminsterského opatství, sídla předsedy/předsedkyně vlády po honosný palác královny Alžběty II, dále pak přes slavný Hyde park po Oxfordskou ulici s mnoha obchody. Abychom se přesouvali z místa na místo rychle, využívali jsme místní metro. I přestože jsme večer byli hodně unavení, náš další osud nám nebyl lhostejný. Čekalo nás rozdělení do rodin, ve kterých jsme měli strávit tři noci a večery, což znamenalo být s lidmi, kteří neumí česky. Byla to výzva pro nás všechny. Naši hostitelé byli snědší pleti s hnědými až černými vlasy, většina byla přátelská a milá. Mnozí z nich si čas s námi popovídat našla, jen hrstka z nás si musela jejich pozornost vynucovat.

Zasedací pořádek v autobuse jsme ze začátku neměnili, ale někteří se časem osmělili a vmíchali se do druhé skupiny milých chlapců a sebevědomých dívek z beskydské základní školy. Po třetím dnu stráveném obdivováním obrovských megalitů Stonehenge a návštěvě katedrály v Salisbury jsme někteří konečně viděli místa, která se objevila ve filmu o slavném čaroději Harry Potterovi v Oxfordu. A ani to, že jsme se procházeli místem víkendové rezidence královny Alžběty II ve Windsoru nám opravdu nepřineslo takové potěšení jako univerzitní město Oxford se svými vysokoškolskými kolejemi. Navíc naše nadšení z města Windsoru opadlo okamžitě, jakmile jsme uviděli nekonečnou, nám se zdálo mnohakilometrovou, frontu před vstupem do hradu. Horké sluneční paprsky nám ubíraly sil. Fronta se ovšem krátila nezvykle rychle, což nám vlilo opět krve do žil.

Poslední den jsme opět strávili v Londýně, většinu času u nábřeží, kde jsme se dívali na Temži skrz prosklenou podlahu z modrého mostu Tower Bridge. Myslím, že jediný, kdo trpěl pohledem z takové výšky, jsem byla já. Pozdní odpoledne 24.5.2019 v pátek jsme opouštěli slunný Londýn doufajíc, že se tam ještě někdy podíváme. A někteří z nás jsou o tom přesvědčeni.

Mgr. I. Hallová

Foto z akce zde