byl turisticky náročný, zejména téměř vysokohorská stoupání, jak se mnohým z nás zdálo, za ne příliš příznivých podmínek, neboť bylo opravdu horko. S propocenými tričky jsme se vraceli do kempu, kde jsme ochlazovali naše těla a bolavé nohy ve vlažné vodě v rybníku s pláží. Po koupání jsme jako zázrakem načerpali nových sil, abychom si užili večer v kempu, a třeba i hledáním nových kamarádů. Chatky byly prostorné, avšak jednoduše zařízené. Stůl, postele, skříň, koš na odpadky nám téměř všem stačily k naší spokojenosti. Ovšem byli i tací, kteří potřebovali navíc i kontejner na odpadky a kdyby do něho spadl nějaký spolužák, byli by na vrcholu blaha. Všechny nástrahy jsme překonávali někdy s lehkostí, jindy hůře, ale vždy jsme dosáhli kýženého cíle. První den byl tímto cílem okruh v Prachovských skalách, kde se daly nafotit ohromující scenérie, až se tajil dech. Cílem druhého dne byl hrad Valdštejn. K hradu jsme někteří pochodovali za popěvku písně Ivana Mládka „Zavři svoje oči, Hano ...“, a byť jsme měli za sebou obrovský výstup, museli jsme vypadat úžasně, protože míjející lidé se na nás usmívali. Zde nám stačil výborný teplý oběd v místní restauraci a ani nám mnohým nevadilo, že jsme nestrávili hodiny prohlídkou hradu. Třetího dne jsme si zabalili a vydali se k domovu. Myslím, že kdybychom tam mohli zůstat déle, nikdo by neváhal. Jen nám chyběli někteří spolužáci, které jsme zanechali v našem rodném kraji.

Mgr. I. Hallová, Mgr. E. Korbičková